Rybářská latina zpříjemňuje atmosféru při lovu

Emil Malivánek z Vojnova Městce vděčí podle místní legendy za záchranu z mrazivé vody svému jmenovci - kapru Emilovi.

Ulovil jsem rybu tak velkou, že jsem ji téměř neunesl. Chlapi, včera se mi povedl přímo monstrózní úlovek, nemohl jsem toho sumce vůbec dostat z vody, byl obrovský. Podobná slova jsou ukázkou proslulé rybářské latiny. Někteří lidé se tomu smějí, malé děti s otevřenou pusou nevěřícně kroutí hlavou, jiní rybářskou latinu berou jako dobré vtipy, kterými mohou pobavit své kamarády.

„To víte, že se mezi námi rybáři vykládají nejrůznější historky a povídačky. Některé jsou třeba založeny částečně na pravdě, jiné jsou úplně vymyšlené. Záleží na konkrétním případu,“ říká s úsměvem na tváři zkušený rybář Jan Djačuk z Nového Města na Moravě.

Mezi obyvateli obce Vojnův Městec na Žďársku se jedna zajímavá rybářská historka traduje. Jejím hlavním hrdinou je kapr Emil.

„V našem rybníku V Občinách jsme tenkrát neměli žádného velkého šupináče, tak jsem se rozhodl, že tam na svobodu pustím šestikilogramového kapra, kterého jsem si koupil na podzim,“ popisuje rybář Emil Malivánek.
 
„Když potom strýc Emil o měsíc později  prosekával na rybníku led, tak se pod ním ledová plocha propadla. Měl ovšem veliké štěstí. Odrazil se ode dna a z mrazivé vody se úzkou štěrbinou doslova vyškrábal ven. No, a my říkáme, že Emila zachránil právě onen kapr, kterého pustil na svobodu,“ vysvětluje místní legendu předseda rybářského spolku Karel Malivánek s tím, že od té doby kapru „záchranáři“ říkají Emil a nikdy si ho nedovolí zabít. 
    
Každý rybář někdy řekne kamarádům, že ulovil obrovskou rybu, nebo jinou příhodu. Je to zkrátka přirozená součást rybářské atmosféry rybaření. „Nebereme to jako vychloubání, k našemu koníčku to patří. Když sedíme někde u vody a chytáme ryby, tak je prostě příjemné rozptýlit se nějakou tou báchorkou,“ doplňuje Djačuk.

Zdroj: Deník Vysočina, Ladislav Novotný