Městec slavil s prvním stoletým obyvatelem

Vojnův Městec/ František Polívka se narodil před sto lety a nepamatuje si, že by se stejného úctyhodného věku dožil některý z jeho sousedů. Peče bábovku vyhlášené chuti a ještě do zimy zastal celou domácnost sám.

„V padesáti jsem si říkal, že už jsem starý. A když jsem byl v roce 1999 v nemocnici, myslely si sestřičky, že mi popletly rodné číslo a že mi je teprve osmdesát,“ vyprávěl včera při malé oslavě se zástupci městyse nejstarší občan Vojnova Městsce. Syn mu zemřel ve věku čtyř let a dceru Naďu už také přežil.
Aktivitu jako mladík vyvíjel důchodce ještě v devadesáti letech. „Před deseti lety jsme přijeli na návštěvu a hledali dědu. Nikde nebyl. Nakonec na nás volal ze střechy. Žádné závratě. Opravoval komín,“ zavzpomínal zeť stoletého oslavence Josef Ratzenbek.

Snad každý Vojnoměstecký slyšel o receptech Františka Polívky na zákusky. „Každou neděli nám připravil mrkvánky nebo hraběnčiny řezy. A štrůdl jsem se naučil podle dědy péct také,“ olizoval se při vzpomínce na dobroty Ratzenbek.
A návod na dlouhověkost podle Františka Polívky? „Skoro do čtyřiceti let jsem byl Sokol a cvičil. Jezdil jsem na kole, chodil pěšky, běhal na lyžích a bruslil. V jídle žádné přejídání a hlavně: nekouřit, to je důležité,“ poradil stoletý Polívka. „Jako kluci jsme sice tajně kouřili za hřbitovní zdí. Když to mamince někdo řekl, nehubovala, ale já jsem se moc styděl a už mi to nikdy nechutnalo,“ doplnil. (ed)

Zdroj: Žďárský deník www.zdarskydenik.cz