Ir si týdně vydělá víc, než Čech za měsíc

Dublin/Žďár nad Sázavou. Petr Macek je jeden nemnoha obyvatel Vysočiny, kteří po květnovém vstupu České republiky do Evropské unie využili příležitosti pracovat bez omezení v Irsku či Velké Británii. Rodák z Vojnova Městce je již několik měsíců zaměstnán ve funkci site engineer (u nás stavbyvedoucí) pro developerskou společnost zaměřující se na stavbu a prodej rodinných domů v Dublinu a blízkém okolí.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Irsko?
Tahle země mě vždy přitahovala. Předtím jsem žil dva roky  v australském Sydney a nějaký dobu také v USA. Austrálie však umožňuje českým občanům pracovat jen omezený počet hodin a navíc jen v rámci vysokoškolského studia, což znemožňuje výběr řádného zaměstnání. Dalším rozhodujícím faktorem byla menší časová a finanční náročnost pobytu v Irsku. Zatímco cesta z České republiky do Austrálie se může protáhnout i na celý den, let na britské ostrovy nepřesáhne tři hodiny. Díky podstatně levnější letence také mohu daleko častěji navštěvovat rodný kraj.

Jak může člověk sehnat v Irsku práci?
Při hledání zaměstnání je dobrým pomocníkem internet. Získal jsem množství informací o volných pracovních pozicích v zemi. Měl jsem k dispozici i seznam pracovních agentur ve stavebním průmyslu, které jsem hodlal oslovit. Pět dní po návštěvě vytipované agentury jsem našel zaměstnání, které zcela naplnilo mé představy. Z finančního hlediska i z hlediska dalších výhod, jako je služební vůz či mobilní telefon. Mobil je nutností, bez které člověk práci zkrátka nesežene.

Musí být neustále připraven na eventuální rozhovor s zaměstnavatelem.

Spoustu cenných informací lze získat i na webové prezentaci české ambasády v Dublinu. Pro práci na jakékoliv úrovni ve stavebním průmyslu je rovněž nutností tzv. Safe pass, což je bezpečnostní certifikát. Stojí sto Euro a každý, kdo chce pracovat na stavbě, ho musí mít. Školicí kurz pro získání certifikátu trvá jeden den.
Patrně největší překážkou při budování pracovní kariéry je to, že hodně zaměstnavatelů vyžaduje předchozí pracovní zkušenost z Irska nebo Velké Británie.

Dublin je velkoměsto. Měl jste ze začátku problémy s dopravou či orientací?
V centru to problém není. Komplikace nastávají, pokud člověk bydlí na periférii, nebo se potřebuje dopravit s jednoho předměstí do druhého. Vždy se musíte složitě přemisťovat do centra a až poté tam, kam chcete. Největší bolestí celého Irska je však katastrofální dopravní značení. Většina křižovatek není vůbec označena a na těch velkých jsou semafory často vypnuty. Málokdy je poznat, která silnice je hlavní a řidiči si dávají přednost podle citu. Na odbočkách jsou směrové cedule také vzácností. Motorista musí při odbočování doufat, že zvolil ten správný směr.

Na levostranné řízení jsem si zvykl rychle. Po třech dnech jsem neměl žádné problémy. Je to i díky tomu, že Irové jsou za volantem velmi ohleduplní a chyby méně zkušených řidičů tolerují.

Dorozumět se v irské angličtině je dost náročné, že ano?
Ač nemám problémy s komunikací v angličtině, její irská verze zvlášť některé dialekty) je skutečně málo srozumitelná. Některým nářečím již nerozumí ani sami Irové. Cizinec si přesto časem zvykne na rychlost a intonaci řeči.

Česká komunita má však stále s komunikací problémy a je nucena pracovat na hůře placených pozicích, jako jsou úklidové práce nebo pomocná síla na stavbách. Je to případ i kvalifikovaných odborníků, kteří tak často přicházejí o dobré pracovní pozice.

O kolik je váš „irský“ výdělek lepší, než je ten v Česku ve stejném oboru?
Průměrný výdělek kvalifikovaného pracovníka ve stavebnictví je podle irského statistického úřadu 795 Euro týdně (v přepočtu zhruba 25 tisíc korun). Absolventi či nekvalifikovaní dělníci si vydělají kolem 660 Euro. Nástupní plat absolventa vysoké školy v oboru stavebnictví v Česku je podle mého odhadu do patnácti tisíc korun měsíčně. Dělník si tedy v Irsku za týden vydělá téměř jednou tolik, co jeho český kolega za měsíc.

Náklady na živobytí jsou pochopitelně vyšší, ale ve výsledku to stále vychází několikanásobně lépe.

Přirostl vám irský způsob života k srdci?
Irové jsou opravdu přátelský národ, jenž holduje pivu a sportu. Jsou to sportovní fanatici, bohužel spíše pasivní než aktivní. Sledování galského fotbalu(podobné fotbalu, rugby a házené) je národní zábavou. Hurling, což je mix floorbalu, pozemního hokeje a lakrosu, je rovněž velmi oblíbený.

Popíjení piva v typických místních hospůdkách se v poslední době dost změnilo. Irové jsou vášniví kuřáci a nový zákon, potírající kouření ve veřejných prostorách, je velmi omezuje. Velká restaurační zařízení jsou stále plná, ale známé malé hospůdky se potýkají s nízkou návštěvností. Pravidelných štamgastů, kteří si při kouření fajfky vychutnávají pintu guinesse, výrazně ubylo a řada hospod zkrachovala.

Noční život je v Dublinu stejný jako v každém jiném velkoměstě. Kluby, bary a hospody jsou každý večer plné lidí.

Je však třeba poznamenat, že tak „živé“ město jako je Dublin v pátek večer, jsem ještě nikde jinde nezažil. Nejen že hospody jsou nacpané k prasknutí, ale i na ulicích se docela těžko chodí.

Je život v Irsku snažší než u nás?
Nemyslím si to. Irové se stejně jako my baví sledováním sportu a rádi zajdou s přáteli na pivo. I když je jejich životní úroveň vysoká, snadnější život asi nemají. Musí se hodně obávat o své pracovní pozice. Země byla dlouho na vzestupu, ale útlum může nastat kdykoliv. Možná se mají dobře teď, ale za pár let to může být jinak.

Zdroj: Týdeník Vysočina, text: Ondřej Švára; foto: archiv Petra Macka