Grafik tesá totálně usměvavou hlavu

Vojnův Městec. Ze dvora radnice se ozývají pravidelné údery sekyry a z mohutného třímetrového kmene lípy odletují třísky. Žďárský grafik Ivan Štěpán si zvolil netradiční způsob, jak strávit dovolenou. Přijal nabídku obce a v rámci Vojnoměsteckého kulturního léta dokončuje obří dřevěnou sochu „totálně usměvavé hlavy“.

Žďárský grafik Ivan Štěpán tvoří ve Vojnově Městci obří dřevěnou sochu „totálně usměvavé hlavy“. Ta bude po dokončení umístěna na náměstí obce.

„Více než tři metry dlouhý kmen lípy o průměru sedmdesát centimetrů mě ze začátku trochu zaskočil,“ přiznal Ivan Štěpán. „Měl jsem skromnější představu o velikosti sochy, umístěné na otočném podstavci. Ale místostarosta Karel Malivánek mě přesvědčil, že v Městci mají velké náměstí s mohutnými stromy a nemůžou tam postavit nějakou třísku,“ vysvětlil grafik. Soše bude dominovat hlava s nekonečným úsměvem po celém obvodu kmene a kloboukem.

„Nejsem sochař, neživím se tím. Nemusím tlačit na pilu, ale když mě něco napadne a je příležitost, tak to udělám,“ využil možnosti zúčastnit se soutěže Dřevěná plastika Vojnoměsteckého kulturního léta Ivan Štěpán. „Na stará kolena jsem si ochočil počítač a jsem grafikem. Ale zajímá mě všechno možné. Teď jsem přijal výzvu a poprvé dělám ze dřeva něco, co bude větší než já,“ říká o sobě Štěpán.

Kmen lípy, ze kterého se socha rodí, je z nedalekého Světnova. „Původně jsme chtěli použít dřevo z obecních lesů, ale vhodný materiál pro práci na takto pojatém díle jsme nenašli. Shodou náhod jsem se dověděl o lidech, kterým ve Světnově překáží na zahradě asi stodvacetiletá lípa a chtějí ji skátit,“ připomněl osud mohutného stromu místostarosta a organizátor kulturního léta v obci Karel Malivánek.

Ivan Štěpán pracuje na dřevěné soše již týden. „Vzal jsem si dovolenou na zotavenou. Musím si narovnat záda od toho, jak celý den sedím u počítače a čumím do bedny,“ poznamenal žďárský grafik.
Pravidelné ťukání seker a tesařských dlát, které se nese ze dvora radnice, neušlo pozornosti místních lidí. „Říkají si, hele ťukálek ťuká, a ptají se, co to bude. Nikdo naštěstí ještě neřekl, že si nedokáže představit, že by na jejich náměstí něco tak hrozného mohlo být,“ říká s nadsázkou a úsměvem Štěpán. „Ale musím si u obce vymínit, že kdyby vzniklo lidové hnutí za odstranění sochy z náměstí, tak bych si ji rád odvezl, aby ji někdo nepořezal do kamen. To by mně bylo opravdu líto. Protože nic takhle velkého již asi nikdy nevytvořím,“ podotknul již vážně Ivan Štěpán.

Text a foto: Deník Vysočina, středa 25. srpna 2004