Doubravka není jen řeka

Více jak deset let již do Vojnova Městce pravidelně za svými posluchači přijíždí hudební skupina z Krucemburku Doubravka. Historie seniorské kapely však sahá přece jen ještě o nějaký ten rok nazpět.

Karel Legát (s harmonikou) píše Doubravce kroniku.

Již v roce 1982 došlo v Křížové, dnešním Krucemburku, k založení trojčlenné hudební skupiny na popud Jaroslava Janáčka. „O této možnosti jsme několikrát hovořili při náhodných setkáních. O svém záměru jsme informovali Cardu Miloše, který ochotně souhlasil. A tak na podzim roku 1982 došlo k první schůzce u Pochopů, a pokoušeli jsme se hrát národní a lidové písně. Jelikož jsem postupně získávali lepší kvalitu přednesu, dohodli jsme se, že budeme hrát každý týden a to v pátek,“ zapsal později z vyprávění Jaroslava Pochopa do první knihy kroniky hudební skupiny Doubravky kronikář a člen kapely Karel Legát.

Zakládající skupinu tvořili: Jaroslav Janáček housle a mandolína; Miloš Carda housle a Jaroslav Pochop kytara.

„Naše schůzky se nám velice zalíbily a tak jsme hráli od podzimu do jara. Přes léto, kdy je více práce, jsme naše schůzky přerušili a pokračovali opět podle možnosti na podzim, kdy jsou již kratší dny. Svůj repertoár písní jsme neustále rozšiřovali a tak postupně vznikl pořad písní, který bylo možno využít pro schůze důchodců a podobné akce. V roce 1985 jsme byli konkrétně požádáni Místním národním výborem (MNV) Křížová, abychom zahráli a zazpívali na schůzi důchodců v sokolovně. Dle ohlasu, po skončení schůze, se naše písně líbily,“ stojí zapsáno v kronice. Po dvou sezónách, které hudebníci odehráli u Pochopů, se přestěhovali na starý MNV v Křížové, dnešním Krucemburku. Zde zakládající členové  Doubravky hráli do té doby, než se mohli přestěhovat do místnosti nového MNV.

„Předseda Kitnar nám vychází vstříc a tak máme dobré podmínky pro naši hudební činnost. Poprvé jsme účinkovali veřejně v sokolovně v roce 1985, při oslavě příležitosti oslav Mezinárodního dne žen (MDŽ). Celý sál se nám podařilo rozezpívat a celkový ohlas byl dobrý,“ vyprávěl kronikáři Doubravky Karlu Legátovi Jaroslav Pochop. Právě Karel Legát s harmonikou rozšířil původní trio hudebníků na kvarteto v roce 1986.

„Od té doby jsme hráli na základě pozvání na výroční schůzi chovatelů drobného zvířectva, Tělovýchovné jednoty Sokol, Československého červeného kříže. Hráli jsme také na schůzi ochránců přírody v pohostinství v Hluboké. Sestavený pořad písní jsme různě měnili a doplňovali dle potřeby, dle toho, pro koho byl pořad uspořádán,“ dočtete se v kronice.

„Pěkný zážitek jsme si odnesli ze schůze důchodců Jednotného zemědělského družstva Žďírec – Křížová, na kterou jsme byli pozváni do Ždírce nad Doubravou do sálu u „Lázničků“. Tam jsme měli hrát po estrádě „Orličanu“ z Ústí nad Orlicí, která byla plánována pouze na dvě hodiny. Přesto, že jsme nastupovali po profesionálech, obecenstvo nás podpořilo dobře a rádi si s námi zazpívali. Naše hraní a zpěv se protáhlo až do půl osmé večer a důchodci si s chutí zatančili,“ popsal první stránky kroniky Karel Legát.

První pátek v měsíci dubnu 1988 hudebníci místo zkoušky uspřádali „Posezení při lidové hudbě“ s vyprávěním vtipů. „Přestože se zúčastnilo pouze jedenáct lidí (svoji negativní úlohu sehrála i pracovní sobota), pěkně jsme si společně zazpívali a dobře se pobavili. Atmosféra byla výborná a tak tuto formu schůzek chceme obnovit na podzim s příchodem delších večerů,“ je zapsáno v kronice.

„Poslední akcí, které jsme se zúčastnili toho roku, bylo setkání důchodců z Křížové, Hluboké a Starého Ranska. Všechny jmenované obce patří pod jeden MNV. Setkání se konalo za velké účasti v sále „Kovo“ ve Starém Ransku. I když ohlas byl dobrý, poznali jsme, že pro tak rozlehlý sál bychom potřebovali nějaký zesilovač,“ zvěčnil začátky čtyřech hudebníků z Krucemburku z vyprávění Jaroslava Pochopa Karel Legát. O dva roky později, v roce 1990, se již pro hudební a pěvecké kvarteto začal vžívat do povědomí lidí název – Doubravka. Potvrzuje to i zápis v kronice Doubravky datovaný 4. únorem roku 1990.

„Na žádost místních občanů uspořádalo naše hudební a pěvecké kvarteto, které si dalo název Doubravka, posezení při kávě a písničkách našeho mládí v pátek 2. února. Sešlo se přes dvacet žen a také čtyři muži. Zvlášť oceňujeme přítomnost dvou žen ze Starého Ranska a paní Kamarádové a paní Dvořákové z „Aleje“. Posezení jsme zahájili písní „Kde Doubravka…, což je vlastně hymna Vysočiny. Večer hudby a písní se líbil a přítomní se vyslovili pro to, abychom se opět sešli za čtrnáct dní,“ říká kronika.


Doubravka při masopustním vystoupení ve Vojnově Městci (2003).

Doubravka si postupem času našla z Krucemburku cestu také do Vojnova Městce. „Již od podzimu roku 1991 k nám do Vojnova Městce jednou za měsíc přijíždí hudební skupina Doubravka z Křížové, nyní Krucemburku a připraví pro nás večer plný hudby a zpěvu, povídání i vtipů. Do našich všedních dní tak přináší radost a pohodu. Velmi oceňujeme obětavost všech sedmi hudebníků i s paní Aničkou Krátkou jako konferenciérkou, která nechybí na žádném vystoupení a umí připravit oduševnělý slovní doprovod k hudební produkci,“ zapsaly 24. února roku 1994 za členky SPOZ Vojnův Městec a vděčné účastníky hudebních vystoupení paní Hendlová, Rychlíčková, Zemanová a Machová.


Konferenciérka Doubravky Anna Krátká

Jejich zápis pokračuje: „Vážení přátelé, máme z vašeho vystoupení vždy plno krásných dojmů a nedivte se, že měsíc do příštího setkání s vámi se zdá všem příliš dlouhý. Chceme vám všem touto cestou poděkovat za obětavost, se kterou tyto večery připravujete a za přátelství, které cítíme z každého vašeho slova i hudebních dárků. Přejeme vám všem pevné zdraví, spokojenost a úspěch ve všem vašem podnikání pro potěšení a radost druhých do celého roku 1994 a doufáme, že nám zachováte přízeň i nadále. Náš dík patří i vašim milým rodinám s přáním všeho nejlepšího do celého roku a za pochopení pro tyto produkce,“ zakončily zápis v roce 1994 vojnoměstecké členky SPOZ.

Hudební posezení přátel s Doubravkou se konají se železnou pravidelností ve Vojnově Městci dodnes. Poděkování hudebníkům z roku 1994, dnes již deset let staré, platí stále. Potvrdí vám to doslova každý z několika desítek příznivců Doubravky, který si v pravidelný středeční čas měsíc co měsíc najde cestu do hostince U Malivánků za českou a moravskou písničkou. 

 
Hostinec U Malivánků při posezeních s Doubravkou praská ve švech.