Lesní železnice na Borkách
Vojnův Městec je turisticky frekventovaným místem. Alespoň co se turistického značení týče. V obci začíná regionální Santiniho cyklotrasa, místně prochází Českomoravská cyklistická stezka, značena v obci je turistická “zelená“ trasa, a výchozí bod v Městci má také “modrá“ Cesta partyzánské brigády Mistra Jana Husa. A právě “modrá“ se za Novou Hutí, pod kopcem Kašovkou, napojuje na bývalý násep úzkokolejné dráhy.
Sněhová kalamita 1930
„Tři kratší lesní dráhy (cca 20 km) čile fungovaly na Žďárských horách od r. 1931 do konce roku 1934. Měly rozchod jen 760 mm a proto jim stačily jen úzké náspy (3 m) a pražce 1,4 m. Jejich rychlé postavení na jaře 1931 si vynutila sněhová kalamita ve dnech 26. a 27.října 1930. Padlo jí za oběť 3,5 milionů m3 dřeva. Při ní ulpěly na každém stromě tuny vlhkého sněhu tak, že větve byly úplně slepeny a kmeny se pod vahou lámaly. To však byl jen začátek, neboť došlo ještě k další metelici s prudkým větrem, který stromy i lámal a vyvracel. Vznikla neprůchodná spleť a hradba kmenů.“
„Byl problém, jak ty hradby kmenů odvézt z lesa, dříve, než budou napadeny kůrovcem. Koňmi ani auty se to nedalo stihnout. Proto byly osami postižených lesů postaveny 3 lesní dráhy a na jejich konci vždy parní pila, aby se po starých komunikacích odváželo již jen zpracované řezivo“
„Na zpracování a odklizení kalamitního dřeva se pak podíleli nejen lidé místní, ale i stovky dělníků z Podkarpatské Rusi, která tenkrát patřila k ČSR. Ke kalamitě kůrovce, v podobných případech obvyklé, naštěstí již pak nedošlo,“ píše Jiří Pospíšil v kapitole: Lesní úzkokolejné dráhy ve Žďárských horách - v knize: Spojení Žďáru se světem.
Jedna z úzkokolejných tratí vedla právě z Borků. Začínala pilou a dál úbočím Tisůvky přecházela k Cikháji. Modré značení turistické trasy kopíruje, kromě krátkého úseku z Borků pod Kašovku, většinu bývalé lesní železnice (další trať na Vysočině vedla od osady Lány u Kameniček k Herálci, a poslední z lesa u Hamrů – nad rybníkem Dívka – kolem Jezírka na Vápenici a dál k Račínu a o odtud k rybníku Velké Dářko).
Borky měly železnici čtyři roky
Parní a benzínové lokomotivy nejezdily ve zdejších lesích dlouho. Koncem roku 1934 po zpracování kalamity byly odvezeny. S nimi pily i železniční tratě a svršky z nich. Zachován zůstal jen spodek tratí, vedený jen s malým stoupáním, vhodný na lesní silnice.
“Štreka“ z Borků na Cikháj coby lesní cesta vede dodnes. Pěšky nebo na kole přímo vybízí k výletu.
J.Marek, (panu M.Vlachovi děkuji za “tip“ a zapůjčení publikace Jiřího Pospíšila Spojení Žďáru se světem; ta vyšla v roce 1997 tisícovým nákladem MěÚ Žďár n.Sáz.).
